Svatební dění většinou budoucí manželé ladí do posledního detailu. Můžete naplánovat vše, od fantastického dortu, hudby až po dokonalou výzdobu. Jediné, co se opravdu naplánovat nedá, je počasí. Máte-li ovšem venkovní obřad, bez zajištěné „mokré“ varianty, nezbývá vám, než se jen modlit a dovolávat se boha deště. Konec června je nezvykle horký a už několik dní ani nekáplo. Sobota ráno, na nebi ani mráček. Ještě žádná svatba nám nepropršela, vždy jsme tvrdili, že nikde neprší tak vytrvale a dlouho, aby se focení portrétů venku nezvládlo. Jenže, nikdy neříkej nikdy. Všechno už je připraveno, každý ví, kde má stát, jak bude vše probíhat.
S prvními tóny hudby vystupuje nevěsta z auta a s prvními kroky začnou z nebe padat i první kapky deště. Než zavěšena do svého otce projde Anička seřazeným špalírem svatebčanů, začíná už opravdu pršet. Nad hlavními aktéry se pohotově roztahují bílé deštníky. Každý se snaží alespoň trochu se před deštěm krýt. Oddávající marně sleduje, jak se mu rozpíjí text proslovu, který pak chtě nechtě musí stejně zkrátit. Škoda, prý byl doplněn detaily ze života teď už novomanželů. Naši Anička s Radkem si svou svatbu ale rozhodně nenechali zkazit špatným počasím či dočasným nepohodlím a vše brali s humorem a nadhledem. Pršelo vytrvale skoro celý den, a tak jsme na focení portrétů pohotově využívali doslova každé chvilky, kdy déšť na pár minut polevil. Každá svatba je jedinečná. Ale na svatbu, kde vám prudký déšť během fotografování obřadu odrovná fotoaparát, na tu opravdu jen tak nezapomenete.
A pak že fotografování svateb nemůže být pořádný adrenalin :).
Jana a Michal
Sdílet